Historie

Prvně se Tmaň připomíná v roce 1170. Až do začátku 14. století je písemných dokumentů poskrovnu. Roku 1315 připomíná se část východní s kostelem sv. Jiří a část západní s tvrzí a dvorcem, kde seděli vladykové r. 1380 Albert, 1391 - 1395 Markvart, ale i klášter břevnovský měl zde nějaké platy. Pak se připomíná Jan Koberec ze Tmaně r. 1395, který obdržel odúmrť po dceři Markvartově a r. 1413 vyprosil si odúmrť ve Tmani, která připadla králi po smrti Mikuláše z Kokořova. V roce 1413 připomíná se Dobeš ze Tmaně. Avšak žil tehdy i Bohůněk a Čeněk ze Tmaně, který zemřel před r. 1416. Vdova po tomto Markéta vdala dceru svou Bětku za Mikuláše s Chotče a věnovala jim r. 1418 deset kop grošů na dvou dvořích ve Tmani. Roku 1422 připomíná se Buzek ze Tmaně, jako bojovník na straně katolické a služebník hradu Karlštejn, později jako držitel dvora v Hudlicích (1425 - 1432). Avšak Jan Ze Tmaně stál roku 1450 při straně pod obojí. Bohuslav ze Tmaně v letech 1437 - 1457 držel Řevnici a Radotín a stal se předkem těch, kteří se psali Dobrskými ze Tmaně a nosili na štítě znamění střely.

Oldřich Karel ze Svárova, který již roku 1532 na Tmani seděl, zapsal roku 1540 Václavovi a Karlu, strýcům svým, Tmaň tvrz, dvůr a ves, Málkov ves celou. Tito však sotva že se stali majiteli, brzy potom prodali Tmaň Lidmile z Řehnic, vdově po Oldřichovi. Dědicem Lidmiliným stal se její syn z prvního manželství jménem Jan Myška ze Žlutic, od něhož koupil statek roku 1543 Václav z Nehvizdek. Ten zemřel roku 1554, zvětšiv své zboží přikoupením mnohých vesnic v okolí. Podle jeho posledního pořízení stal se Havel Trmal z Toužic pánem zboží, vyplatil peníze odkázané různým osobám, po čemž také na Tmani své manželce Kateřině z Rohatec 250 kop věnoval.

Když roku 1578 jeho syn Bohuslav dosáhl let, oddělil jej Havel od sebe a bratří jeho a dal mu podíl 3.500 kop míšeňských, řetěz zlatý za 100 dukátů, který mu Jan Trmal, jeho strýc, odkázal spolu s koněm za 50 kop míšeňských. Po smrti Havlově roku 1581 dědila druhá jeho manželka Johanka z Mitrovic ves Hlážovice a dvorcem novým v Chlastině, ale na Tmaň se uvázal druhorozený syn Václav, napřed jako hospodář, později však jako pán, když roku 1590 díly mladších bratří vykoupil.

Tím však vzal Václav na sebe tolik břemen, že statek po jeho smrti stirotkům udržet nemohl. Ujala se jej tedy roku 1592 vdova Anna Trmalová z Losu. Tato paní upsala Tmaň roku 1608 svému synu Zdeňku Trmalovi z Toužic, který na něm Anně z Lažan, manželce své, věnoval. Zemřel roku 1619 při veřejné výpravě krajské proti lidu císařskému při městě Sedlčanech, zůstaviv své jmění synu Václavovi.

V roce 1622 byl majetek rodině Trmalů v Toužic konfiskován a statek zabrán pro aktivní účast na protihabsburském odboji. Byl odsouzen konfiskační komisí jako rebel a byla mu zabrána tvrz a ves, dvůr poplužní Tmaň a ves, dvůr poplužní Lounín s viniví, ves Málkov s 27 poddanými, s devíti potahy, smnácti chalupníky, třinácti lesy, dvanácti lány polí, devíti rybníky, nálesí pod kostelem. Statek i se svršky odhadnutý na 24 tisíc 49 kop míšeňských.

Podobně jako v dobách dřívějších, přecházel tmaňský zámeček se statkem i v době pobělohorské až do devatenáctého století z jedněch rukou do druhých. Roku 1623 bylo tmaňské panství prodáno Janu Menclovi z Kolsdorfu, radovi nad apelacemi na hradě Pražském za 25.200 rýnských míšeňských. Jeho syn Ferdinand Greifenfelsovi z Pilsenburka. Ten zemřel roku 1656 a statek spravovala vdova Anna Kateřina, rozená Broumárka. Dalším majitelem tmaňského panství  byl František Schindler, od něhož koupil Tmaň 2. 1. 1755 Bedřich hrabě Desfours z Montz dne 9. 2. 1802 za 150.000. Antonín Zarababa s manželkou Dorotou zakoupil panství dne 24. 11. 1810 za 285.000. Roku 1824 byla spojena Tmaň se statkem Suchomastským a držitelem panství se stal A. C. Mudroch, dotor práv. Od něho koupil panství Tmaň dne 5. 4. 1862 za 315.000 a 150 dukátů František Noltsch. Tento zemřel ve věku 63 let 18. 12. 1888, jeho manželka Anna, rozená Marešová, dne 3. 2. 1894 ve věku 61 let.

Z několika děti, které měli, zůstali na živu čtyři synové: Rudolf, František, Eduard a Bedřich. Rudolf Noltsch spravoval velkostatek až do 31. 8. 1908, kdy zemřel ve věku 53 roků. V září 1909 ujal se vedení velkostatku ve Tmani František Noltsch, ale o Vánocích téhož roku byl raněn mrtvicí a zemřel. Eduard Noltsch zemřel ve věku 49 roků dne 31. 8. 1906 v Praze. Byl výstřední povahy a poslední roky svého života prožíval v tmaňském zámečku a parku. Jako jediný z bratrů zanechal po sobě dědice, a to dceru Annu. Její matkou nebyl nikdo jiný, než Ema Noltschová, rozená Kováříková, u níž byl v letech 1908 - 1912 na Tmani častým hostem malíř Mikoláš Aleš. Později se provdala za známého pražského lékárníka Adama.

Dědicem velkostatku byla jmenována Anna Noltschová, dcera po zemřelém Eduardu Noltschovi a Emmy rozené Kováříkové. Čtvrtý díl všech požitků do své smrti užívala vdova po zemřelém Františku Noltschovi paní Ema Noltschová, rozená Goldschmidtová. Velkostatek Tmaň s dvorcem ve Slavíkách byl nejprve pronajat za 40.000  firmě "Seligmann Elbogen", majiteli cukrovaru v Berouně, později mnoha dalším nájemcům. Majitelka si ponechávala k občasnému užívání pouze zámeček s přilehlým parkem. Byla také patronkou církevního majetku v obci, ale dle dochované farní korespondence, nerada však na údržbu těchto objektů přispívala.

Počátek roku 1939 a okupace Československé republiky Němci zastihla poslední majitelku tmaňského panství ve Francii. Veškerý majetek tmaňského velkostatku přechází do správy německých úřadů- Nacisty dosažený správce obývá zámeček a ještě než končí válka, stačí odeslat všechny cennější věci do Německa. Osvobození naší vlasti Sovětskou armádou dalo základy k vybudování socialistického státu se socialistickým hospodářstvím. Ještě jednou a naposledy přijíždí poslední majitelka tmaňského zámečku a velkostatku Anna Noltschová v roce 1946 do Tmaně. Snad vzpomínky na krásné chvíle bezstarostného dětství v parku a zámečku, prožité ve společnosti své matky Emy Noltschové, ji přivádějí do Tmaně. Sama cítí a poznává, že politický a hospodářský vývoj v naší vlasti nedává naději na trvalé udržení jejího majetku. Návštěva zde je proto krátká a definitivně odjíždí zpět do Francie.